Starý hřbitov (Kopřivnice)

Starý hřbitov

Na trase Lašské naučné stezky (a modré turistické značky) leží vedle muzea Fojtství místo, které dnes připomíná park, ale je to starý kopřivnický hřbitov. Původní dřevěný kostel svatého Bartoloměje obklopoval malý hřbitov, na němž se po celá staletí pochovávali kopřivničtí nebožtíci. Přestalo se zde pohřbívat v roce 1893, když byl v Kopřivnici zřízen nový hřbitov. Starý hřbitov s řadou hodnotných náhrobků byl v období padesátých až sedmdesátých let minulého století za nezájmu památkového ústavu souvisle devastován vandaly, náhrobky byly rozkradeny a litinové kříže (většinou vyrobené ve Frýdlantských hutích) odvezeny do sběru. A tak v polovině 80. let 20. století byl přeměněn na park. Do dnešní doby se zde dochovaly dvě hrobky kopřivnických továrníků a ohradní zeď se vstupní bránou. Ostatní pozůstatky hřbitovních křížů jsou vystaveny v zahradě a stálé expozici Muzea Fojtství. Dnes je starý hřbitov registrovanou kulturní památkou.

Provozní doba:

Volně přístupné

KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE

Nejcennější památkou staré Kopřivnice byl dřevěný kostel zasvěcený svatému Bartoloměji, který stával uprostřed starého hřbitova nedaleko fojtství. Podle pověsti jej vystavěl pán ze Šostýna, na místě kde na něj zaútočil přehrozný had a on nebezpečí šťastně unikl. Dřevěný kostel z jedlového dřeva pocházel z poloviny 16. století, což je doloženo i letopočtem 1567, který se nacházel na jeho nejstarším zvonu. V roce 1871 byl kostel rozšířen a svému účelu sloužil až do roku 1894. O dva roky později byl zbořen. Dřevo z něj skončilo jako palivo, vybavení bylo částečně přeneseno do nového chrámu, zbytek rozprodán mezi občany. Důvodem zániku bylo jeho stáří, hnilobou nakloněná věž a nedostatečná kapacita – věřící se již dovnitř nevešli a při bohoslužbách stáli i před vchodem. Na získání financí pro stavbu nového kostela byla založena prvním farářem Rudolfem Víchou nadace. Vhodný pozemek byl získán darem a značnou podporu dostali také od tehdejšího olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Deskový oltář a ministrantský zvonek z původního kostelíka jsou v expozici muzea Fojtství.

 

RAŠKOVA A SCHUSTALOVA HROBKA

V areálu starého hřbitova jsou zachovány rodinné hrobky dvou významných kopřivnických rodů. Přímo naproti vchodu na protilehlé jižní straně bývalého hřbitova stojí u zdi hrobka rodiny kopřivnického podnikatele Adolfa Rašky, která v Kopřivnici od roku 1812 provozovala Továrnu na hliněné zboží. Pískovcová hrobka byla postavena koncem 70. let 19. století v novogotickém stylu. Náhrobek tvaru gotického křídlového oltáře, ve středu s tabernáklovou částí, je spolu se třemi deskami kryjícími vstup do hrobky chráněn kovanou železnou mříží. Architektura tabernáklu s kružbami, kraby a křížovou kytkou byla doplněna sochou Alegorie Víry (zřejmě mramorovou), která je dnes ztracena. Jména zemřelých s daty narození a úmrtí jsou na bočních křídlech s fiálami a pod tabernáklem je umístěn nápis „Rodina Raškova". Na ploše před hrobkou jsou dodatečně umístěny tři kamenné náhrobní desky příslušníků Raškovy rodiny, původně zakrývající nedaleké samostatné hroby.

Vpravo od ní, na jihozápadním okraji bývalého hřbitova, je novogotická hřbitovní kaple, která je hrobkou rodiny zakladatele kočárovky – Ignáce Šustaly. Byla postavena v roce 1891 novojičínským stavitelem Heinrichem Czeikem. Stavba zastřešená sedlouvou střechou vyniká kombinací režného zdiva s velkolepě pojatým průčelím s vysokým trojúhelným štítem, který je přizdoben kraby a završen křížovou kytkou, opěráky jsou ukončeny fiálami. Nad dvoukřídlými dřevěnými dveřmi je tympanon se slepými kružbami trojlistů s majuskulním nápisem „Familie Schustala". Interiér s novogotickým mobiliářem a dekorativní malbou je zaklenut valeně. V podzemní hrobové komoře, rozšířené v roce 1923 o další prostor, jsou uloženy ostatky deseti příslušníků rodiny Schustalů.

Mezi pozoruhodné náhrobní kříže, které jsou teď umístěny v areálu Fojtství, patří historicky cenný opukový kříž zakladatele první kopřivnické továrny – fojta Ignáce Rašky a dva pískovcové kříže, které byly podle pověsti postaveny na hrobech napoleonských vojáků, kteří prý v Kopřivnici zemřeli.

KŘÍŽ IGNÁCE RAŠKY

Náhrobní opukový kříž zakladatele kopřivnické továrny na keramiku Ignáce Rašky tvoří podstavec srdcovitého tvaru s nízkým rovnoramenným křížem zdobeným rosetami. Památeční nápis na podstavci datuje jeho vznik do roku 1824. Náhrobek původně stával na starém kopřivnickém hřbitově, následně byl dlouhá léta nezvěstný. Po jeho opětovném nalezení byl restaurován a nyní se nachází v expozici Muzea Fojtství.

 

NAPOLEONSKÝ KŘÍŽ

Nízký kamenný rovnoramenný kříž na podstavci srdcovitého tvaru, na čelní straně zdobený rosetami a v křížení reliéfem hořícího srdce s monogramem IHS, stával společně s dalším obdobným křížem na starém kopřivnickém hřbitově. Zažitý výklad uvádí, že se jedná o hrob napoleonských vojáků zemřelých v Kopřivnici při tažení do Ruska. Ve spodní části náhrobku je však zřetelně čitelné jméno Apolena Sustalowa a letopočet 1828. Nyní se tento kříž nachází v expozici Muzea Fojtství.


 

STARÁ KOPŘIVNICE

Při pohledu na panelové domy, okolo Kopřivničky kudy vede Lašská naučná stezka k centru, resp. od centra, jen málokoho napadne, že ještě před několika desítkami let zde stály malé napůl dřevěné chaloupky s kvetoucími zahrádkami a starými ovocnými stromy. Jen černobílé fotografie v muzeu Fojtství nám připomínají, jak vypadala stará Kopřivnice předtím, než bylo rozhodnuto o její asanaci a stavbě nového typu bydlení.

Na jaře kvetly v zahradách okolo stromů kuřilapy (petrklíče), hvězdičky (orsej) a majičky (pampelišky). Před okny stavení byly malé květinové zahrádky, o které se starala dospívající děvčata a pěstovala v nich babufky (stolisté růže), hřebičky (hvozdíky), papučky panenky Marie (oměj šalamounek), pivoňky, srdečka či georgyně (jiřinky). Nechybělo zde ani koření jako rozmaryjan (rozmarýn), maryjánek (majoránka), fefrminc (máta peprná) a šalvěja (šalvěj).

I odrůdy ovocných stromů měly názvy, ve kterých byl skryt kousek pohody a poezie zdejšího kraje. Kdo z nás už dnes ví, jak chutnají vrbuvky, křehuvky, balduvky, koči hlavy, bremliky, damaščanky nebo kuželky – to všechno jsou odrůdy jabloní, které lidé v okolí pěstovali. Hrušně měly také zajímavá jména – margetky, meduvky, tvaružky, kožušanky, bleščičanky, najsarky, kobylanky nebo krmašanky. Byly zde i další ovocné stromy – slivky (švestky), špendliky žluté i zelené nebo střešně (třešně).

Na trase stezky podél Kopřivničky se za potokem, v hájku tvořeném převážně listnatými stromy, donedávna schovávala malebná chaloupka jako z pohádky, která do tohoto místa očividně nepatřila. Byla to poslední chalupa (č. p. 133) ze staré Kopřivnice, ve které bydlela rodina významného vlastivědného pracovníka a zakladatele Lašského muzea v Kopřivnici, zdejšího rodáka, Emila Hanzelky. Byl opravdovým místním patriotem v tom nejlepším slova smyslu. Celý život zasvětil národopisu a záchraně historických památek v Kopřivnici a blízkém okolí.

Předtím, než trasa naučné stezky podél Kopřivničky odobčuje na Erbenovu ulici, je k vidění mohutná „Raškova lípa“, u které stávala obecní studna. Před vstupem na Masarykovo náměstí se nachází veliká „Krystyjanová lípa“.

FOTOGALERIE

SOUVISEJÍCÍ BODY ZÁJMU