Štramberk

Štramberk

Horské městečko v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé hory, Libotínských vrchů a Červeného kamene v podhůří Beskyd, pro svou malebnost zvané „Moravský Betlém“. Štramberk založil 4. prosince 1359 syn českého krále Jana Lucemburského (1296-1346), moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1322-1375), mladší bratr římského císaře a českého krále Karla IV. (1316-1378), povýšením podhradí na město.

Městu i širokému okolí vévodí zřícenina hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba. Neopakovatelný architektonický unikát představuje urbanistický soubor roubených chalup z 18. a 19. století, z nichž převážná většina tvoří městskou památkovou rezervaci. Štramberk proslavil voňavý cukrářský výrobek – perníkové „Štramberské uši“, které se zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241, v předvečer Nanebevstoupení Páně.

Území města bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyních Šipka a Čertova díra (dnes již neexistuje). Zbytky sídliště a kosterní pozůstatky člověka neandrtálského pocházejí z doby asi 40 000 let před n. l. Další archeologické nálezy jsou z mladší doby kamenné (asi 3 000 let před n. l.) a mladší doby bronzové (asi 800 let před n.l.), kdy vzniklo na Kotouči hradisko. Osídlení středověké je doloženo pro první polovinu 13. století, na jehož konci byl také vystavěn štramberský hrad, který je starší než městečko pod ním ležící (první zmínka o hradní vsi pochází z roku 1211). Založení a vlastnictví hradu je obestřeno nejasnostmi.

Ve středu 4. prosince roku 1359 markrabě moravský Jan Jindřich Lucemburský, bratr císaře římského a krále českého Karla IV., vydává městu Štramberku lokační listinu (Štramberk je jediné město Novojičínska, u něhož se zakládací listina dochovala). V listině se praví, že město bylo založeno pod hradem k zajištění míru na severovýchodě Moravy proti domácím a cizím nepřátelům. Město obdrželo právo mílové, které mu zajišťovalo, že v okolí jedné míle okolo města nesměl nikdo provozovat řemesla, která byla provozována ve městě Štramberku (jedna míle = 8 km). Mezi další práva uznaná městu patřilo právo várečné, které mu zajišťovalo možnost vařit pivo, právo prodávat maso a péci chleba. Každé úterý byl povolen týdenní trh. Městské právo stanovovalo v čele města rychtáře s dědičnou rychtou a konšely. Město bylo zproštěno všech platů a dávek markraběti.

Od 15. století byla většina obyvatelstva včetně vrchnosti nekatolická, hlásila se nejvíce k víře českobratrské. V době pobělohorské (1624) se dostal Štramberk do vlastnictví jezuitů. Během třicetileté války bylo město a okolí několikrát zasaženo válečnými událostmi a zpustošeno. Olomoučtí jezuité se snažili vybudovat ve Štramberku centrum protireformačních snah. Byly proto zřízeny 2 kostely, Křížová cesta na Kotouč, Boží hrob v jeskyni Čertova díra a byla obnovena tradice štramberských poutí. To všechno se mělo stát také impulzem k hospodářskému povznesení města. Reformy císaře Josefa II. však obě pouti zrušily a zasáhly tak tvrdě do osudu Štramberka. Spousta nekatolíků v té době emigrovala do Saska, kde v Horní Lužici založili osadu českých bratří.

Obyvatelstvo města se dlouho živilo převážně obchodem a řemesly, doplňkově také zemědělstvím. První řemeslnické cechy vznikaly již počátkem 17. století. V 60. letech 19. století vznikaly ve městě první české spolky. V roce 1880 nalezl profesor K. J. Maška z Nového Jičína na Kotouči tzv. šipeckou čelist - část dolní čelisti neandrtálského dítěte - což byl archeologický objev mimořádného významu.

V roce 1895 vznikla ve Štramberku odbočka Klubu českých turistů, který pod vedením MUDr. Adolfa Hrstky zachránil zbytky štramberského hradu, jež byl za třicetileté války těžce poškozen a v 18. století zcela zpustl. Tento spolek později zříceninu hradu koupil a v letech 1903-1904 nechal zastřešit a upravit na rozhlednu válcovitou věž zvanou Trúba. Ta je dodnes charakteristickou dominantou města.

Větší hospodářský rozvoj města začal až koncem 19. století založením vápencového lomu na hoře Kotouči. V důsledku tohoto byla postavena v roce 1881 místní dráha ze Štramberka do Studénky a později v roce 1896 ještě ze Štramberka do Veřovic. Přesto, že Štramberk byl vysloveně českým městem, připadl po Mnichovu do zabraného sudetského území a 10. října 1938 byl obsazen německým vojskem. Již od počátku okupace se ve Štramberku organizoval ilegální odboj. Tzv. "Štramberští partyzáni" tvořili významné hnutí odporu na severní Moravě. Štramberk byl osvobozen 6. května 1945.

Poválečná doba přinesla Štramberku nový rozvoj těžby vápence na Kotouči. Kromě toho se zde vyráběl velmi kvalitní cement a vápno. 
Pro své jedinečné archeologické a architektonické památky i přírodní zvláštnosti byl Štramberk od roku 1951 chráněnou lokalitou a v roce 1969 se stal městskou památkovou rezervací.

Znak města: Levou polovinu městského znaku představuje erb starodávného českého rodu Benešoviců (založen v 11. století) - zavinutá stříbrná střela v červeném poli, pravou znak Moravy - stříbrná orlice v modrém štítu.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ VÝLETY