Jeskyně Šipka (Štramberk)

Jeskyně Šipka

Jeskyně Šipka (440 m n. m.)

Jeskyně Šipka je nejznámějším krasovým útvarem štramberského krasu. Vznikla zřejmě působením vodního toku již v dobách před dobami ledovými. Při ústupu ledovce byly jeskyně rozšiřovány rozmrzajícími vodami. Voda z ledovce pak asi odnášela měkké horniny, které obklopovaly Kotouč, a říční síť se zahloubila na dnešní úroveň.

Portál jeskyně o šířce 8 m a výšce 3,8 m je orientován na sever. Za krátkou vstupní chodbou následuje dno Propástky hluboké 12 m, která vznikla zřícením stropu dómu. Z ní vychází Krápníková chodba a Jezevčí díra. Podél stropní pukliny vyhloubila prosakující voda mnoho menších komínů. V přední části Krápníkové chodby jsou na stropě patrné trosky někdejší bohaté krápníkové výzdoby, zničené lidmi krátce po jejím objevení v říjnu 1880. Chodba je dlouhá 38 m, 3 – 4 m široká a až 5 m vysoká.

Jeskyně poskytovala člověku útočiště již před více než 32 000 lety. Sídlili zde neandrtálci, nositelé mousterienské kultury, gravettienští lovci mamutů, magdalénienští lovci sobů. Zanechali po sobě různě opracované kosti a parohy a 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu.

Téměř na dně jeskyně ve skalním výklenku před Jezevčí dírou v nejstarší kulturní vrstvě na okraji ohniště nalezl 26. srpna 1880 K. J. Maška část spodní čelisti neandrtálského dítěte. Náležela dítěti stáří mezi 8 a 10 lety a vykazuje přechodové znaky mezi člověkem neandrtálským a člověkem dnešního typu. Nález je pozoruhodný také tím, že byl učiněn pouhých 24 let po nálezu lebky a kosti v německém Neanderthalu.

Nejvíce rozpoznatelných pozůstatků (12 000) náleží jeskynnímu medvědu, jemuž jeskyně sloužila po dlouho jako doupě. Byly zde nalezeny kosti lva jeskynního, hyeny jeskynní, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pratura, pižmoně, levharta, rosomáka, soba polárního, losa, lumíka velkého,... celkem 130 druhů živočichů.

Před jeskyní je umístěna busta Bohumíra Jaroňka, akademického malíře, který často navštěvoval a maloval Štramberk. Pomník od sochaře Františka Juraně byl odhalen 27. června 1926 k Jaroňkovým šedesátým narozeninám.            

Kamenná mohyla s křížem byla postavena v roce 1918 jako náhrada za zrušené kostely na vrcholu Kotouče. Kříž byl původně dřevěný. Napravo od kříže na Bezručově vyhlídce stojí dřevěná zvonička, která kdysi nesla nápis: "Kdo si na mě zazvoní, bude žít až do smrti."

Provozní doba:

Volně přístupné

Parkování: blízké parkoviště

FOTOGALERIE