Kamenárka (Štramberk)

Kamenárka

V Kamenárce (450 m n. m.) se začal vápenec lámat již ve středověku. Vápno se z něj pálívalo v polních pecích přímo na místě těžby. V polovině 19. století byla vybudována kolejnicová dráha, po níž se vytěžený vápenec samospádem dopravoval do pecí v místě dnešního štramberského nádraží. Těžba vápence v Kamenárce začala upadat po zahájení těžby vápence na svazích vrchu Kotouče bratry Guttmannovými v roce 1880 a napojení Štramberka na železnici do Studénky o rok později.

Přírodní památka
Lokalita Kamenárky byla v roce 2001 vyhlášena přírodní památkou. Jde o poslední volně přístupnou ukázku bloků tithonských štramberských vápenců, zachovanou ve starém lomu. Na tento geologický podklad je vázán výskyt některých chráněných druhů rostlin a živočichů.

Rostou zde rostliny, které mají rády vápník a sucho. Na skalních stěnách najdeme např. sleziníky, strdivku brvitou, mochnu jarní a také rozchodníky, hvozdíky, chrpy, šalvěje, … Na sluníčku se vyhřívají teplomilné kobylky či saranče modrokřídlé. Žije zde kriticky ohrožený motýl jasoň červenooký. Z plazů patří k nejvzácnějším obyvatelům Kamenárky ještěrka zední a silně ohrožená užovka hladká.

Štramberský jasoň červenooký
Někdy se stane, že je jeden druh živočichů dlouho na jednom místě sám, odděleně od jiných. Po velmi dlouhé době je tento druh trochu jiný než ostatní na vzdáleném místě. Takovým druhům říkáme endemity. To se stalo i s poddruhem jasoně červenookého, který žil tady na Kamenárce a v okolí Štramberka. Ve 30. letech 20. století byl však vyhuben. Osudným mu byla jak těžba vápence, tak sběratelé, kteří jej potřebovali mít ve své sbírce, ale nejvíc mu vadila změna hospodaření v krajině. Zmizely pastviny a s nimi rozchodníky, které jeho housenky potřebují.

Opětovný výskyt tohoto chráněného druhu ve Štramberku je výsledkem reintrodukce (znovuvysazení) motýla prováděné v 80. letech minulého století Českým svazem ochránců přírody ve Štramberku. Motýli se postupně rozmnožili z housenek dovezených v roce 1986 ze Slovenska. V 90. letech jich bylo více než 1000. Je třeba je stále sledovat a starat se o lokality jejich výskytu.

Jasoň červenooký je kriticky ohrožený druh, který se vyskytuje ostrůvkovitě od jižního Španělska přes střední Evropu, Skandinávii, Sibiř až po Mongolsko, může žít v nadmořské výšce až do 1800 m, je považován za třetihorní relikt (druh, který do dnešních dob přežil od třetihor) a patří k našim největším denním motýlům (má rozpětí křídel 50 až 95 mm).

Vzkazy ostatním...
Při pohledu směrem dolů na dno lomu nás jistě udiví množství nápisů a obrázků seskládaných z bílých vápencových kamenů. K lidské povaze asi patří touha zanechat po sobě na navštívených místech něco na památku. A tak se skupinky i jednotlivci snaží poskládat jednoduché i složité obrazce. Ty se v průběhu času mění, protože materiálu je omezené množství a chtějí se zde zvěčnit stále noví a noví návštěvníci. Určitě je to lepší zvyk než psát nápisy po skalách.


Provozní doba:

Volně přístupné