Muzeum Fojtství

Fojtství (345 m n. m.)
První zmínka o původně dřevěné stavbě pochází z roku 1576. V roce 1789 byla dřevěná stavba zbourána a Jakubem Šustalou vystavěno fojtství zděné, ve kterém se v roce 1822 narodil zakladatel kočárovky Ignác Šustala. V roce 1850 začal na tomto místě s první řemeslnou výrobou lehkých bryček, následně i luxusních kočárů, a dal tímto základy pozdější světoznámé automobilce Tatra. Budova bývalého fojtství (dědičné rychty) je v současnosti jedinou restaurovanou budovou feudálního charakteru v katastru města Kopřivnice. V letech 1985–1990 byl objekt Fojtství renovován a bylo zde zřízeno muzeum.

Muzeum
V muzeu jsou soustředěny sbírky archeologické i etnografické. K vidění je i replika tzv. Šostýnské venuše. Originál pochází z počátku 14. století a byl nalezen na hradě Šostýně. Několik Šustalových kočárů spatříme v původní stodole vedle budovy fojtství. Pestrá kolekce osobních automobilů značky TATRA vyrobených od roku 1897 až do dnešní doby se však nachází v Technickém muzeu TATRA v centru města. Nově je pro vás také otevřené Muzeum nákladních automobilů TATRA. Horní patro Fojtství, kdysi sýpka, slouží jako galerie.

Ve dvoře stojí památný strom, Fojtova lípa, u níž se konaly obecní porady a byli tam trestáni provinilci. Vedle fojtství se nachází starý hřbitov, který obklopoval původní kopřivnický dřevěný kostel. Do dnešních dnů se zde dochovaly především novogotická pískovcová hrobka továrnické rodiny Rašků a novogotická kaple - hrobka továrnické rodiny Šustalů. Okolí starého hřbitova je nejstarší částí města.

PROVOZNÍ DOBA

říjen – duben
pondělí		zavřeno
úterý – neděle		9:00 – 16:00

květen – září
pondělí		zavřeno
úterý – neděle		9:00 – 17:00

Platba kartou: ne

Parkování: parkoviště u objektu

První známá kopřivnická hospoda

V budově byla i první známá hospoda v Kopřivnici – fojtův šenk. Scházívalo se v ní mnoho místních občanů, a jak dokládá následující příběh, o žerty přitom nebyla nouze.

Potrestaný ochmelka
Takřka denním hostem v hospodě „Na Fojtství“ byl jistý Kuchař, člověk silný, smělý a odvážný, známý a obávaný rváč a pijan. Často s ním měli, jak se říkalo, „tři světy“. Jednou za letního večera seděl zas na svém obvyklém místě a vychloubal se besedníkům, že se ani čerta nebojí. Hovoru přítomen byl také soused Klos, známý v celé obci jako čtverák od kosti. K půlnoci se začala hospoda vyprazdňovat, i Kuchař se chystal k odchodu. To když Klos zpozoroval, vyběhl zadními dveřmi ven, vběhl na blízký hřbitov, vzal na ramena velký, k zasazení připravený dřevěný kříž a postavil se s ním za „Kostelníčkův sklepek“, kudy chodíval Kuchař domů. A když řečený po nedlouhé chvíli vskutku vrávoravým krokem šel okolo, zavolal naň Klos: „Šimone, pomož!“ Kuchař se tak polekal, že pádil hlava nehlava domů, kde vyrazil dveře a zůstal v síni ležet jako bez ducha. Od toho dne nevysedával již tak dlouho do noci v hospodě, a když přece někdy ze starého zvyku „přebral“, vždy se důkladně pokropil svěcenou vodou, aby noční kouzla neměla naň účinku.