Váňův kámen (Kopřivnice)

Váňův kámen

Skalní výchoz jurského vápence – dříve nazýván „Čertův kameň“ – je od roku 1993 přírodní památka. Nachází se na historické hranici hukvaldského a novojičínsko-štramberského panství a byl místem srocování lidu při významných povstáních hukvaldských poddaných. Archeologická lokalita a horolezecká cvičná skála (15 metrů vysoká, 11 výstupů).

Útes Váňova, dříve Čertova, kamene se nachází na historické hranici panství hukvaldského a novojičínsko-tramberského. Roku 1643 a později, v roce 1695, se zde odehrála významná selská povstání.

Poprvé se nepokojní poddaní z hukvaldského panství sešli pravděpodobně u Váňova kamene 19. května 1643. A to skoro ze všech vesnic panství (s výjimkou tří). Přestože přišli beze zbraní, situace vypadala hrozivě. Vyjednávání biskupských úředníků s poddanými bylo ukončeno smírem. Vrchnost byla nucena ustoupit a přislíbit, že nebude vyžadovat více dávek a povinností.

Druhé srocení nevolníků hukvaldského panství začalo 26. června 1695. Tábor vzbouřenců byl v bezprostřední blízkosti hranic panství hukvaldského a novojičínsko-štramberského. Skalisko umožňovalo rebelům výhled až k hukvaldskému hradu. Impuls ke srocení sedláků dal svým zpupným jednáním vrchní hejtman hukvaldského panství Maxmilián Harasovský z Harasova. Poddaní se během vzpoury vystříhali všeho násilí, čímž si vynutili respekt i u státních úřadů. Zastání nalezli u moravského tribunálu a také sám císař Leopold I. žádal mírného jednání s nimi. Nakonec byla vzpoura přece jen trochu úspěšná, protože vedla k částečnému snížení robotních povinností. Tato významná historická událost byla románově zpracována Bohumírem Strnadlem-Četynou v knize Jednou za slunovratu.


Čertův nebo Váňův kámen?
Váňův kámen je opředen také četnými pověstmi. Podle jedné z nich na tomto místě upustil čert při letu kámen. Však se mu také dříve říkalo „Čertův kameň“. Svůj nynější název dostává až v 19. století podle sedláka Jana Hrčka, jehož rodové přízvisko bylo Váňa a který vlastnil okolní pozemky. Některé zdroje uvádí i pojmenování Čertův tvarůžek. Váňův kámen je pojmenování, které se používalo hlavně v Kopřivnici, ale v Příboře a Frenštátu se stále drželo pojmenování Čertův kámen.

Jiná pověst o vzniku Váňova kamene zaznamenaná v místním nářečí praví toto: „Za davnych časuv žila v Lidečku jedna děvucha. Ale ta děvucha chcela dať zapsať čertovi, esi obrati vodu, co těče Lidečkem, aby těkla hore dědinu, eš kohut zakokyryka. Čert začal obirať kameni, a dyž už měl velku zeď, ešče mu chybělo do prostředka. Tak šel pro ty kameně a ulomil je z Kotuča. Jak už byl u tej zdi, kohut zakokyrykal. Čert se rozhněval a mrštil těma kameňama. Jeden odletěl do Raškovca a to je Raškuv kameň, druhy do Vaňova rolu a to je Vaňuv kameň.“


Zajímavosti

  • U Vaňova kamene nalezl v roce 1879 později proslulý moravský archeolog profesor Karel Jaroslav Maška pazourkové nožíky a bronzové jehlice. Povrchovým průzkumem zde byla prokázána také kultura púchovského lidu (120 př. n. l. až 0 n. l.). 
  • Váňův kámen byl v roce 1993 vyhlášen přírodní památkou na ploše 0,77 ha. Chrání skalisko tvořené krou jurského vápence.
  • Váňův kámen je vyhledávanou cvičnou horolezeckou skálou 15 metrů vysokou s 11 náročnými výstupy. 

 

Provozní doba:

Volně přístupné