lasska-brana

• Doporučujeme
• Tipy na výlety
  • Průvodce zajímavostmi
  • Cyklistické trasy
  • Naučné stezky
  • Koupaliště
  • Lyžařský areál
  • Krytý bazén Kopřivnice
• Průvodce do mobilu
• Hodnocení restaurací

Leoš Janáček

Rodina učitele Jiřího Janáčka (1815-1866) a jeho ženy Amálie 1819-1884) se přistěhovala na Hukvaldy v převratném roce 1848. Zde se jim v místní škole narodil 3. července 1854 syn Leoš (pokřtěný jako Leo Eugen), který proslavil svůj rod i malou podhorskou obec Hukvaldy. Leošovo dětství na Hukvaldech nebylo poznamenáno výjimečnými událostmi. V jeho tvůrčí mysli však zanechala atmosféra hukvaldské přírody, tvrdá realita života chudých obyvatel a láska k hudbě vypěstovaná v rodinném prostředí, trvalou stopu. V jedenácti letech (1865) odešel Janáček do Brna, kde zprvu působil jako choralista ve fundaci starobrněnského kláštera a kde vystudoval nižší reálku a učitelský ústav. Pod vlivem skladatele Pavla Křížkovského se nakonec rozhodl, že se jeho profesí a životním údělem stane hudba.

Své hudební znalosti, získané doma od otce (také matka byla aktivní hudebnicí, hrála na kytaru a varhany) a v Brně od Pavla Křížkovského, si rozšířil na varhanické škole v Praze (1874/5) a při krátkém pobytu na konzervatořích v Lipsku (1879/80) a ve Vídni (1880). Brno se pak stalo jeho novým domovem, jemuž věnoval mnoho energie při organizování hudebního života, školství, publicistiky a českých kulturních institucí: byl zakladatelem a ředitelem varhanické školy, sbormistrem sboru řemeslnické besedy Svatopluk a filharmonického sboru Besedy brněnské, profesorem brněnské konzervatoře a brněnské odbočky pražské mistrovské školy, hudebním referentem a kritikem denních listů i hudebních časopisů a pilným přispěvatelem Lidových novin, v nichž publikoval své osobité literární črty plné mihotavých notiček a poetických metafor.

Hukvaldy, kam Janáček pravidelně zajížděl od r. 1888, byly zdrojem jeho inspirace a místem odpočinku po vyčerpávající práci. Odtud podniká s přáteli výzkumné cesty za valašskou a lašskou lidovou hudbou a lidovými hudci. Paní Marii Jungové, ženě hukvaldského statkáře a nájemce pivovaru, která mu byla rádkyní při těchto výpravách, věnuje své dva Valašské tance (Lašské tance), vydané v Praze s mecenášskou podporou jejího manžela. Písně, sebrané v hukvaldském okolí, spojuje do cyklu Ukvalská lidová poezie v písních a věnuje hukvaldskému Kroužku pod akátem; jejich sborovou úpravu připisuje Čtenářsko-pěveckému spolku na Hukvaldech, který rok před svou předčasnou smrtí založil otec Jiří Janáček. Zpočátku jezdil na Hukvaldy se svojí rodinou, s níž se účastnil zábav a výletů spolu se společností soustředěnou kolem rodiny Jungovy. Také Janáčkova dcera Olga našla na Hukvaldech několik dobrých kamarádek.

Do doby, než si koupil na Hukvaldech domek (1921), bydlíval v rodině hajného Vincence Sládka, k jehož rodině přilnul opravdovým přátelstvím. Řeč Sládkových dětí Lidky a Vincka zachytil v desítkách notovaných nápěvků, které byly objektem jeho zkoumání, stejně jako hlasy ptáků a rozličných zvuků přírody. Básnivým jazykem zachytil let motýla, zrcadlo studánky, majestát staletých buků, roztančenou hospodu U Harabiša i rázovitou postavu starosty Smolíka. Ve vlastním domku, o který pečovala jeho sestra Josefa, skicoval mnohá ze svých vrcholných děl: Mládí v červenci 1924, klavírní Concertino v dubnu 1925, Říkadla a Věc Makropulos v létě 1925, kvartet Listy důvěrné v lednu 1928; operu Z mrtvého domu si přiváží na Hukvaldy k posledním opravám v létě 1928 při své návštěvě, z níž již nebylo návratu.

Na Hukvaldech se Janáček cítil mezi svými a potěšily ho pocty, kterými ho jeho rodná obec obdařila – čestné občanství (1916), pamětní deska na rodném domě (1926) – i gratulace, kterými Hukvalďané reagovali na jeho umělecké úspěchy (čestný doktorát Masarykovy univerzity – 1925, operní premiéry). Janáček se Hukvaldům jaksepatří odvděčil nejen svým dílem, v němž je zašifrován svět jeho dětství i Hukvaldy z doby jeho zralosti, přímluvou se zasloužil i o elektrifikaci obce; rodné obci nakonec odkázal veškerý svůj hukvaldský nemovitý majetek – les, dům se zahradou a polem. Zemřel 12. srpna 1928 v Kleinově sanatoriu v Ostravě.


VÝBĚR Z DÍLA LEOŠE JANÁČKA
Opery: Šárka (1887), Počátek románu (1891) Její pastorkyňa (1903), Osud (1907), Výlety páně Broučkovy (1917) Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1923), Věc Makropulos (1925), Z mrtvého domu (1928).
Orchestrální díla: Lašské tance (1891), Šumařovo dítě (1913), Taras Bulba (1918), Balada Blanická (1919), Sinfonietta (1926)
Kantáty: Amarus (1897), Otče náš (1901) Na Soláni čarták (1911), Věčné evangelium (1914) , Glagolská mše (1926)
Komorní: Po zarostlém chodníčku (1900, 1908), Sonáta pro klavír (1905), Pohádka (1910), V mlhách (1912), Sonáta pro housle a klavír (1914), 1. smyčcový kvartet (1923), Mládí (1924), Concertino (1925). Capriccio (1926), 2. smyčcový kvartet (1928)
Dílo vokální: Ukvalská lidová poezie v písních (1898), Moravská lidová poezie v písních (1901), Slezské písně (1918), Zápisník zmizelého (1919), Říkadla (1926)
Sbory: Kantor Halfar (1906), Maryčka Magdónova (1907), 70.000 (1909), Vlčí stopa (1916), Hradčanské písničky (1916), Potulný šílenec (1922) a mnoho dalších

Zdroj: propagační brožůra Hukvaldy a okolí