lasska-brana

• Doporučujeme
• Tipy na výlety
  • Průvodce zajímavostmi
  • Cyklistické trasy
  • Naučné stezky
  • Koupaliště
  • Lyžařský areál
  • Krytý bazén Kopřivnice
• Průvodce do mobilu
• Hodnocení restaurací

Lašsko

Krajina v severovýchodním cípu Moravy, rozprostírající se v povodí řeky Ostravice (po obou březích), Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice. Z hlediska územního jde o nepříliš rozsáhlá území v okolí měst Kopřivnice, Příboru, Frýdlantu nad Ostravicí, Frýdku-Místku.

Historicko-národopisné vymezení

Etymologicky nelze název Lašska blíže určit, než že je odvozen od jména severomoravského kmene Lachů, někdy označovaného též jako Moravci. Lašsko není jednolitou oblastí. Podle krajinného rázu, podle kroje, některých druhů tanců, ale především tanečního stylu se dělí na několik podoblastí:

1. Valašskolašské pomezí (od Frenštátu a Trojanovic ke Kunčicím, Tiché, Kozlovicím a Hukvaldům)
2. Lašsko horské (v pásmu celého beskydského pohoří)
3. Lašsko nížinné (až k Ostravě)
4. Kultura a nařečí

Nejstarší památky lidové lašské kultury jsou většinou ze dřeva, neboť celý lašský kraj dřevem přímo oplýval. Součástí tohoto "dřevěného věku" na Lašsku zůstává pro kraj typický tkalcovský stav (v lašském nářečí zvaný "vařtat"), kolovrat, pastýřova píšťala, dřevěná čutora, domácí váhy,... Hojně rozšířeno bylo též včelaření v krásných starobylých dřevěných úlech.

Jiným typickým znakem lašské lidové kultury je keramika. Nejstarší známky nalezneme na hradě hukvaldském v podobě zelených kamnových kachlů. Dále to byly ozdobné talíře, hrníčky a džbány. Jejich podstatným rysem je malovaná kytička, v níž převládá velká červená růže a žlutý tulipán s oranžovými okraji nad drobnými kvítky barvy modré a hojnou zelení listů. Lašsko je také bohaté na čistý lidový výtvarný projev - malbu na skle a řezbu. Lašské obrázky na skle představují ponejvíce náměty liturgické. Lidová řezba souvisí pak s dostatkem dřeva v kraji. Jde o lidové sošky světců, celé betlémy, madony, vyřezávané židle, truhly, police aj.

Podíváme-li se na lašské nářečí, zjistíme že jde o dialekt, jehož základním znakem je přízvuk na předposlední slabice a úsečnost, která značí úplný zánik délky (stryc, dobreho, prosiš, kusek). Slabiky de, te, ne vyslovují se měkce (děn, tětka, něpiš). Charakteristickým znakem je též přeměna "á" v "o" (jo místo já, vološ místo voláš apod.). Nádech tohoto dialektu je podobný polštině, hlavně svou intonací. Hlavním kladem laštiny je hudebnost, zvučnost a vzácný rytmický spád. Pro vážnější zájemce o lašské nářečí doporučuji např. dílo Z. Sochové "Lašská slovní zásoba" (Academia, 2001).

Lidová hudba

Lašsko se vyznačuje velkým bohatstvím lidových písní. Lašská taneční píseň, charakteristická svou zádumčivostí, melodickou krásou a bohatostí tvoří podstatnou část hudebního folkloru Moravy. Lašsko je považováno za kraj nejkrásnějšího zpěvu kostelního, kraje bohatého na písňové legendy a koledy. Lašsko bylo krajem cimbalistů. Proto často hrávaly k tanci cimbálové muziky (s malým cimbálem), nebo pouze muziky hudecké. Při domácích tancovačkách se hrávalo i na harmoniku.

Lidové tance

Po celém území Lašska bylo zaznamenáno od druhé poloviny 19. století několik set lidových tanců a tanečních písní včetně záznamů hry lidových muzik. Charakteristickými tanci jsou:

Starodávný (jinak též "valašský" nebo "zachodzeny") - nejrozšířenější tanec Lašska polonézového (třídobého) rázu.
Zvrtek - dynamický dvoudobý točivý tanec předčardášového typu
Čardáš (zvaný též "kysucký čardáš") - v některých případech tančí jen ženy společně v kole jako tzv. "babsky".
Skok (zvaný též "Ondrášův skok" nebo "hajduch") - sólový chlapecký tanec severních Beskyd s ostrým, výrazným rytmem.
Tance figurální - tance mladšího původu, tančící se pouze na jediný taneční nápěv či píseň (čeladensky, zbujan, kalamajka, pilky, vojtek, dymak, kohut, hulan, mazur, šotyšky, šatečkovy, ruska polka, požehnany...)

Kroj a výšivka

Původní lašský kroj nebyl svérázný. Snad i proto je často zaměňován za kroj valašský, což však je velký etnografický omyl. Vcelku lze shrnout, že Lach vlastní původní kroj nevytvořil a že zůstal v tomto ryse, jako i v mnoha jiných, na přechodu mezi nacionem českým a polským, nebo i valašským a slovenským, což konečně vyplývá z geografické polohy Lašska.

Architektura
Nejstarší památky lašské lidové kultury jsou většinou ze dřeva. Na Lašsku se tedy stavěly celé vesnice i s kostelem ze dřeva. Snad jen fojtství se svými dvojitými barokními střechami a bílými zdmi odráželo od šedivé záplavy dřevěných chalup. Největší rozkvět tohoto dřevěného stavitelství můžeme pozorovat v 18. století.

Zpracoval: Vladan Jílek